sobota 30. července 2011

François Pralus: Venezuela

(c) bienmanger.com


FRANÇOIS PRALUS
VENEZUELA
Trinitario
Les Tropiques du Chocolat

75 %

"François Pralus, dobrodruh čokolády... Má vlastní plantáž na ostrově Nosy Be. Osobně vybírá nejlepší kakao světa, od Sao Tomé přes Brazílii až po Venezuelu, a přetváří je ve své manufaktuře v Roanne v čokoládu, která vám přináší větší a větší radost. Venezuela: Silná, omamná vůně, chuť zpěněného másla a lékořice, hořkost, dlouhé doznívání."

Temně hnědá, lesklá, bez černého odstínu, voní dokonale čokoládově, svěže, hořce, ale bez stopy cukru či prachu, a vezmeme-li kostičku do prstů, velmi rychle se rozplývá. Podobně i v ústech. Jako by na povrchu měla vrstvu, která při sebemenším zahřátí ulpí na rukou nebo na patře. Velmi vyvážená čokoláda. Chuť není bohatá, neobjevuji v ní zajímavé, bizarní příchutě, ale můžu vycítit několik různých "ohnisek", takže čokoláda nepůsobí ploše, a všechny chutě spolu ladí, účinkují současně, a tím je dána vyváženost, již postrádáme i u mnohých zajímavějších čokolád. První dojem je dojem hedvábné hladkosti (zdůrazňuji, ani stopa cukru nebo prachu). Silná, ale ne pronikavá hořkost se zbarví kořeněnou chutí lékořice, a až odezní subjektivní reakce na lékořici (objektivně chuť zůstává), prodere se do popředí základní tón: pečený chléb, křupavý, pomoučněný, čerstvý. Zároveň je čokoláda - patrně díky své konzistenci - prozářena jakýmsi abstraktním světlem, vysokostí a lehkostí, takže není špatné, že tu necítíme žádné ovoce ani květiny. Takto by měla vypadat "temná" čokoláda - italská noc, baroko ve tmě.

čtvrtek 28. července 2011

François Pralus: Equateur

(c) keywordpicture.com

FRANÇOIS PRALUS
EQUATEUR
Trinitario
Les Tropiques du Chocolat


75 %
bez vanilky, sojový lecitin geneticky nemodifikovaný
BIO


"Silná ovocná vůně, sušené fíky a marmeláda z citrusových plodů, plná chuť, hořkost, nakyslost."


Temná nafialovělá tabulka s ne zcela dokonalým lomem. Moje první ekvádorská čokoláda od F. P. tvořila na lomu dvě vrstvy: spodní hladkou a vrchní hrubou, podobně jako u kdysi Valrhony. Dnešní verze nemá takovou hranici, ale na ploše lomu chybí oblé lasturovité plošky, typické pro dokonalou konzistenci. Kdybych tenkrát před třemi lety neochutnával první kostičku v tmavém sále filharmonie (samozřejmě předtím, než přišli hudebníci), nebyl bych překvapen značně prašnou chutí, která sice nepřekročila mez hrubosti písečné, ale překonává vše od Valrhony, na co si vzpomenu. Vůně "pralesní", sladce kořenitá, slibná, skutečně připomíná fíky. Chuť se projevuje v krocích. Nejprve nadšení až pošetilé, protože není jasné, co je jeho důvodem. Pak šok z nečekané prašnosti. Potom lehká hořkost, kávový prach, neznatelná sladkost datlí a slabá hořkost grapefruitů. 


Nejlepší z hrubších čokolád, nebo: nejslabší konzistence mezi skvělými čokoládami.

středa 22. června 2011

Idilio Origins: Selección Cata Ocumare

Po měsíční přestávce přináším recenzi na opravdový klenot. Idilio Origins patří k menším firmám, které nevyrábějí čokoládu úplně samy, ale vybírají kakao a spolupracují při jeho úpravě, takže výsledek je stejně v první řadě jejich dílem. Poprvé jsem se s touto značkou seznámil před dvěma lety v Zürichu v mimořádně dobře zásobeném obchůdku Truffe a Cata Ocumare se jmenovala první tabulka, kterou jsem vyzkoušel. Nadchla mě její chuť i její vkusný matný obal i fakt, že se čokolády I. O. prodávají jen na několika málo místech - mimo Švýcarsko je to několik obchodů v Německu a jeden ve Francii. Dnes, tři roky od svého vzniku, firma vytváří deset různých čokolád z pěti odrůd kakaa, vždy ve verzi Pure (kakaová hmota a třtinový cukr, bez lecithinu a vanilky) a Cacaonibs (která, jak název napovídá, obsahuje ještě tříšť kakaových bobů).

(c) winterfeldt-schokoladen.de

IDILIO ORIGINS
SELECCIÓN CATA OCUMARE
Ocumare de la Costa
Venezuela

72 %
48 h tradičního konšování
Obsahuje třtinový cukr, neobsahuje lecithin a vanilku.

"Hacienda Cata nepěstuje kakao jako monokulturu, nýbrž spolu s jinými tropickými plody v úžasné poloze poblíž atlantického pobřeží u Ocumare. Drobní rolníci organizovaní v družstvu si vzájemně pomáhají při sklizni a společně zpracovávají své ušlechtilé kakao. Druh Criollo Ocumare tvoří jádro intenzivního aroma typického pro jedinečnou polohu plantáže. Zpráva o degustaci: mimořádné aromatické bohatství, silná vůně pražených plodů, espresso, ořechy, sušené ovoce, čerstvé koření."

Proč mě tato čokoláda tak nadchla: je jemná, lehká, bohatá, má styl a jen trochu drsnosti, tolik, aby nepřekážela a nepřesycovala. Voní jako ranní slunce a koření ve vzduchu, téměř neznatelně po kakaovém prachu a květinách. Doba konšování evidentně není příliš krátká, protože čokoláda je hladká a kostička v ústech sice zůstává pevná, ale ne nepřekonatelně tvrdá, a pozvolna se rozplývá, zatímco chuť důsledně přetrvává. Lehká hrubost má osvěžující účinek. Cítím hořkost, tenkou a zašpičatělou, v témže stupni jako onu příjemnou prašnou hrubost konzistence. Kakaový prach, určitý druh jablek, ananas, ale jen v paměti, jako asociace, ne v ústech, a vzduch a také slunce. V podstatě cítím opravdu jen abstraktní hořkost a ostatní příchuti si domýšlím, protože je to zvláštní hořkost, podobná půvabné svíravosti lehkého vína nebo bílého čaje. Objev sezony a velké doporučení pro ty, kdo budou mít někdy cestu do Švýcarska.

čtvrtek 19. května 2011

Domori: Apurimac

(c) preisroboter.de

DOMORI CRU
APURIMAC

Cioccolato Extra

70 %
Obsahuje jen třtinový cukr, neobsahuje vanilku a lecithin.

"Údolí řeky Apurímac, Peru. Kakao typu trinitario vytvořené křížením teprve nedávno. Tóny květin, karamelu a smetany. Velmi jemná čokoláda s diskrétní aciditou."

"Velmi jemná čokoláda" - mimořádně vyvážená, hladká, rozhodně ne slabá nebo mdlá. Spojuje do monolitu malinovou svěžest (která se objevuje i jako hlavní složka vůně) a oříškovou něžnost. Apurimac nepálí, nedráždí, nenudí. Možná je až příliš hladký, chybí mi tu trochu koření, něco drsnějšího, co by učinilo čokoládu "sytější" (extrémem tohoto druhu syté čokolády je Puertomar od Domori), ale homogenita, elegance a příjemná přijatelnost zařazují Apurimac beze sporu na vrchol. Přinejmenším mě neobtěžuje zeleninový podtón, který mívá hodně čokolád této firmy. Na druhou stranu fáze doznívání změní biedermeierovou subtilnost dosavadní chuti v nepříliš příjemnou kyselou pachuť. Ale to se dá samozřejmě překonat dalším kouskem čokolády!

Když jsem vložil do úst větší úlomek než obvykle, náhle jsem ucítil příliv, ano, příliv silné smetanové chuti - byla to hustá, žlutá smetana, sladká, hladivá, a v její sladkosti a hedvábné něze jsem si dokázal představit i onen karamelový tón proklamovaný na krabičce.

Můj první Apurimac vypadal mimochodem takto tropicky nevkusně:

(c) chocolopolis.blogspot.com

V té době měly Domoriho tabulky z linie Cru ještě 100 gramů... A Cluizelovy čokolády také a Amedei používal ony půvabné hranaté krabičky z rýhovaného papíru.

sobota 30. dubna 2011

Michel Cluizel: Saint Domingue, Los Anconès


MICHEL CLUIZEL
SAINT DOMINGUE (DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA)
1er Cru de Plantation
Plantáž "Los Anconès"


67 %


"Na severovýchodě Dominikánské republiky, v srdci Antil, jsem objevil plantáž, kde rodina Rizek produkuje od roku 1903 vynikající kakao. Po dlouhém zpracovávání toto kakao odkrývá aroma lékořice, poté lesního ovoce a zelených oliv a nakonec rozinek a meruněk."


I.
Jemná, svěží, "vzdušná" vůně vůbec neohlašuje ovocnou chuť. Čokoláda se uvolňuje pomalu, nejprve připomíná dobrý nugát doprovázený slabou připomínkou kávy, spíš myšlenkou na kávu než opravdovou kávovou chutí, a teprve později se ozve ovocný tón, který má nejblíže k meruňkám, jablku a hroznovému vínu, ale je tak lehký, že jej nelze přisoudit zcela konkrétnímu ovoci. Velmi komplexní čokoláda, lehká, harmonická. Ovocná chuť ozvláštňuje základní nugátový charakter, nestojí proti němu v opozici, naopak jej činí snesitelnějším a více žádoucím. V doznívání se zvýrazní kávová hořkost, objeví se náznak zelených oliv a čokoláda nezanechává stopu nepříjemné kyselosti. Lékořici (v roce 2008) necítím.


II.
Los Anconès získaly nedávno značku "AB" (Agriculture biologique), ale nezměnily se. Můj protokol z doby před dvěma a půl lety stále platí: nugátový úvod, jemný ovocný tón, jemné doznívání. Snad jen dodám, že v této poslední fázi je přece jen přítomna jistá drsnost, ovocná chuť nenastupuje dlouho po základní nugátové, ale téměř vzápětí, a na základním charakteru čokolády se podílí i jistá smetanovo-máslová hutnost. Stopa lékárenské pachuti lékořice, již jsem tehdy necítil a dnes ji nevylučuji, je naproti tomu detail.


III.
Po několika týdnech ochutnávám třetí tabulku a myslím, že lékořicová pachuť má něco společného s oním záchvěvem kávové chuti, o němž jsem se zmínil na začátku. A také jsem objevil další tři složky vůně: mléko, tvaroh a podmáslí.

úterý 5. dubna 2011

Michel Cluizel: São Tomé, Vila Gracinda podruhé

Nová Vila Gracinda, naneštěstí jen sedmdesátigramová, chutná stejně jako v době, kdy jsem poznal její štědřejší předchůdkyni. Neznatelná vůně, převaha hmatového vjemu nad chuťovým, nádech lékořice přítomný po celou dobu ochutnávání, to vše je stále pravda.

Dodal bych, že konzistence se překvapivě podobá Domoriho čokoládám - a hle, Michel Cluizel také nepoužívá lecithin, zrovna jako Domori. Po vložení kostičky do úst se nejdříve ozve silná sladkost (rozhodně ne laciná sladkost cukru, spíše lahodná sladkost, jakou známe z horké čokolády nebo šestiputnového tokajského), pak hmota náhle ztěžkne a stává se pikantnější a kyselejší. V okamžiku rozplynutí je kyselost nejsilnější, připomíná čerstvý zázvor. Tato agresivita je jen chvilková a vzápětí se promění v hřejivost a lehký tlak na měkké patro a takto přetrvává.

Nejzajímavější je fáze mezi pocitem sladkosti dezertního vína na začátku a útokem zázvoru na konci: lékořice, bazalka, temná lesní vlhkost, krémový plísňový sýr.

neděle 3. dubna 2011

VALRHONA: Manjari

(c) www.valrhona.com

VALRHONA
MANJARI
Les Grands Crus de Chocolat

64 %


"Svěží a nakyslá vůně. Manjari, směs vzácných madagaskarských druhů kakaa criollo a trinitario, uvolňuje své okouzlující tóny červených bobulí."

Velmi jemná, vyvážená čokoláda - to ale neznamená, že ji můžeme obvinit z bezcharakternosti. Je spíše stylová než indiferentní. Voní chladným vzduchem ranní zahrady, bylinkami a vzdáleným ovocem. Kompozice se neliší od jiných čokolád od Valrhony. Objevuje se lehká chuť jablek a malin, celkový dojem však neupomíná na konkrétní ovoce, jde o kyselost samu o sobě, tak výraznou, že dává čokoládě základní notu, a přitom tak jemnou a lahodnou, že nepřesycuje. Nakyslá chuť je ve srovnání s jinými čokoládami slabší.

Vedle ovoce cítím ještě chuť čokoládového dortu. Žádné koření. Během doznívání žádná trpkost, pocit po rozplynutí čokolády je jen příjemný.

Na závěr z dokumentárních důvodů opět obrázek starého (a podle mě mnohem lepšího) obalu:

pátek 1. dubna 2011

Domori: Rio Caribe Superior

Další "dvojitá" recenze: první pochází z jara 2008, druhá z jara-léta 2010.
(c) www.kaffeeshop24.de

DOMORI CRU
RIO CARIBE SUPERIOR
Cioccolato Extra

70 %
Bez vanilky a lecithinu

"Už od roku 1840 se na naší plantáži Hacienda San José ve Venezuele pěstuje toto staré a aromatické kakao. Tóny skořápkových plodů, zralého ovoce, rozinek, tabáku a chlorofylu. Diskrétní acidita, značná plnost chuti, dlouhé doznívání."

I.
Jemná, zvláštní čokoláda. Kontrast nenápadné vůně bez nuancí a složité chuti. Vůně nenaznačuje nic víc než kakaový prach. V chuti, "vysoké" a "tenké", se začne okamžitě uvolňovat svěžest hroznového vína a později náznak šťavnaté zralosti broskví. Objevují se temnější tóny: vlašské ořechy, svíravý, "zadní" tabák. Prašná konzistence čokolády zaplňuje celá ústa a po rozplynutí zanechá lehkou hořkost ve větší oblasti, než je obvyklé. Jednotlivé příchuti této čokolády jsou druhově podobné jiným čokoládám, ale svěžest a "napjatost" této vytvářejí nový, rafinovaný charakter - čokoláda se tedy hodí pro běžné příležitosti, kdy potřebujeme vyrovnat silnou hořkost osvěžující kyselostí, a zároveň klade nároky na svého majitele a skýtá mu příležitost k přemýšlení a kontemplaci.

II.
Jak je možné, že Rio Caribe spolu se změnou obalu a gramáže změnila i své vlastnosti chuťové a "hmatové"? Stalo se to nápadně v případě jiné Domoriho tabulky Teyuna a v menší míře i zde. Prašná konzistence? Vůbec ne. Vůně vyvolávající pouze dojem kakaového prachu? Ani zdaleka. Čokoláda voní po svěžím ovoci - malinách, kyselých hroznech - a po tabáku a zelené nati, po slunci oslepujícím v letní poledne. Chuť je podobná, svěží, malinová, broskvová, hroznová, jen lehce svíravá a velmi hladká, jemná, rozplývavá a téměř tekutá (ale Amedei, mistr hedvábné konzistence, to není). Na počátku se objevují mandle, svíravost tabáku až postupem času, a tehdy se objeví také kakaová hořkost - do té doby po ní nebylo stopy.

ZÁVĚR
Není to poprvé, co si odporuje starší a mladší recenze. Jak si to vysvětlit? Za prvé, z obou popisů je zřejmé, že jistá část dojmů zůstává neměnná a odpovídá zřejmě faktu, že chocolatier používá stále touž sortu kakaa. Každá recenze, každá ochutnávka má tedy jistou výpovědní hodnotu. Za druhé, z druhé recenze jasně vyplývá, že změny, které nastaly, byly k lepšímu. Domori sám tvrdí, že typ kakaa ovlivňuje chuť tabulky jen z malé části - důležitější je řemeslná zdatnost. Technika se mohla zlepšit, a díky ní se zlepšily i vlastnosti čokolády. Za třetí - mé recenze se vždy týkají jedné tabulky. Je možné, že čokoláda nebyla v obchodě dobře uchovávána nebo utrpěla cestou nějakou škodu. Rozehřátou a následně ztuhlou tabulku poznám a radši takovou znehodnocenou čokoládu používám do dezertů, abych nedeformoval své vnímání. Ale jsou i méně patrné škody. Opakujeme-li degustaci několikrát, snížíme pravděpodobnost, že naše vnímání bylo ovlivněno nečím nepředvídaným. Je vidět, že degustací by mělo být víc. A to je velmi příjemné a uklidňující pomyšlení, protože si nemusíme myslet, že brzy vyčerpáme sortiment kvalitních světových čokolád a s degustacemi bude konec. Naopak, nikdy nemusíme skončit!

Domori: Sambirano

(c) www.appuntidigola.it

DOMORI CRU
SAMBIRANO
Cioccolato Extra

70 %
Neobsahuje vanilku ani lecithin.

"V údolí řeky Sambirano na Madagaskaru pěstujeme toto kakao typu trinitario s vysokým podílem genů typu criollo. Je to světlé kakao s tóny červených bobulí a příjemnou aciditou. Dlouhé doznívání. Sladkost a plnost chuti."

Láska na druhý pohled a hlavně obdiv a příjemné překvapení. Domoriho čokoládám ze základní řady Cru (např. Rio Caribe) jsem dlouho nemohl přijít na chuť, zatímco zlatá řada (Puertomar, Puertofino, Javablond...) mě nadchla okamžitě. Cítil jsem jakousi nečokoládovou trpkost, která mi připomínala šťovík nebo čekanku, a začal jsem ji považovat za typicky domoriovskou. Pak jsem si na ni zvykl, podobně jako jsem kdysi musel překonat hořkost espressa, a především, zjistil jsem, že Domori vyrábí i jiné čokolády, skvělé, které buď nemají nic společného s listovou zeleninou, nebo čekankovou hořkost spojují s něčím, co ji vyvažuje. První úlevu mi přineslo Sambirano.

Krásná vůně připomíná vídeňskou cukrárnu: smetana, lískové oříšky, teplo. Chuť je tvrdým probuzením po klidu navozeném sladkou vůní. Ostrá, až palčivá kyselost trvá a nemění se po celou dobu ještě dlouho po rozplynutí čokolády. Nejblíže má k malinám - prudkostí i něčím jiným, temným, zadopatrovým, co je vlastní pouze jim. K tomu domoriovské radicchio.

Konsekventní a zajímavá čokoláda. Nepříliš složitá, ale díky sváru ovocné lahody a svíravosti nechutná banálně. Rozhodně pro pokročilé. Ke kvalitě se člověk musí propracovat.

čtvrtek 31. března 2011

Michel Cluizel: Madagascar, Mangaro

(c) www.flickr.com

MICHEL CLUIZEL
MADAGASCAR
1er Cru de Plantation
Plantáž "Mangaro"

65 %

"Na Madagaskaru, v srdci Indického oceánu, v úrodném údolí řeky Sambirano se rozprostírá plantáž Mangaro. Kakao z této plantáže mi dovolilo vytvořit mimořádně aromatickou čokoládu, v níž se spojuje vůně exotického ovoce a jemná chuť perníku s nakyslými tóny citrusových plodů. Vás Michel Cluizel." Madagaskar sice neleží v srdci Indického oceánu, ale budiž. Z oblasti Sambirano pochází skvělé čokolády nejen od Michela Cluizela, ale i od firem Amedei, Domori a Pralus, je to hotová klenotnice vzácného kakaa a zasloužila by si být jmenována po boku venezuelského Chuao.

Světlejší čokoláda postupně uvolňuje jednotlivé chuti a v každé fázi působí plným dojmem, nic v ní nechybí, plně upoutává pozornost. Na začátku je to koření, především pepř. Jakmile se teplem v ústech uvolní svrchní vrstva čokolády, ozve se silná chuť pomeranče, nebo spíše pomerančového želé. Až se rozehřeje vše, kyselost se změní v hřejivost a zmírní do podoby vaječného žloutku. Na závěr opět koření, tentokrát se k pepři připojuje i zázvor, a peprná chuť pak doznívá. Fáze žloutku je velmi krátká. Pain d'épices (perník) necítím, ale co jiného tvoří perník, staročeský peprník, než právě pepř, který mě provázel po celou dobu degustace?

Mangaro je čokoláda, kterou si ze všech Cluizelových kupuji nejčastěji. Nebo to řeknu jinak: kdyby měla na světě zůstat jen jedna z Cluizelových čokolád a ostatní by v nějaké strašné katastrofě zmizely, přál bych si, aby přežila právě tato madagaskarská. Přináší spoustu dojmů, je v ní co objevovat, a zároveň je vyvážená a stylová, neomrzí se.