sobota 30. července 2011

François Pralus: Venezuela

(c) bienmanger.com


FRANÇOIS PRALUS
VENEZUELA
Trinitario
Les Tropiques du Chocolat

75 %

"François Pralus, dobrodruh čokolády... Má vlastní plantáž na ostrově Nosy Be. Osobně vybírá nejlepší kakao světa, od Sao Tomé přes Brazílii až po Venezuelu, a přetváří je ve své manufaktuře v Roanne v čokoládu, která vám přináší větší a větší radost. Venezuela: Silná, omamná vůně, chuť zpěněného másla a lékořice, hořkost, dlouhé doznívání."

Temně hnědá, lesklá, bez černého odstínu, voní dokonale čokoládově, svěže, hořce, ale bez stopy cukru či prachu, a vezmeme-li kostičku do prstů, velmi rychle se rozplývá. Podobně i v ústech. Jako by na povrchu měla vrstvu, která při sebemenším zahřátí ulpí na rukou nebo na patře. Velmi vyvážená čokoláda. Chuť není bohatá, neobjevuji v ní zajímavé, bizarní příchutě, ale můžu vycítit několik různých "ohnisek", takže čokoláda nepůsobí ploše, a všechny chutě spolu ladí, účinkují současně, a tím je dána vyváženost, již postrádáme i u mnohých zajímavějších čokolád. První dojem je dojem hedvábné hladkosti (zdůrazňuji, ani stopa cukru nebo prachu). Silná, ale ne pronikavá hořkost se zbarví kořeněnou chutí lékořice, a až odezní subjektivní reakce na lékořici (objektivně chuť zůstává), prodere se do popředí základní tón: pečený chléb, křupavý, pomoučněný, čerstvý. Zároveň je čokoláda - patrně díky své konzistenci - prozářena jakýmsi abstraktním světlem, vysokostí a lehkostí, takže není špatné, že tu necítíme žádné ovoce ani květiny. Takto by měla vypadat "temná" čokoláda - italská noc, baroko ve tmě.

čtvrtek 28. července 2011

François Pralus: Equateur

(c) keywordpicture.com

FRANÇOIS PRALUS
EQUATEUR
Trinitario
Les Tropiques du Chocolat


75 %
bez vanilky, sojový lecitin geneticky nemodifikovaný
BIO


"Silná ovocná vůně, sušené fíky a marmeláda z citrusových plodů, plná chuť, hořkost, nakyslost."


Temná nafialovělá tabulka s ne zcela dokonalým lomem. Moje první ekvádorská čokoláda od F. P. tvořila na lomu dvě vrstvy: spodní hladkou a vrchní hrubou, podobně jako u kdysi Valrhony. Dnešní verze nemá takovou hranici, ale na ploše lomu chybí oblé lasturovité plošky, typické pro dokonalou konzistenci. Kdybych tenkrát před třemi lety neochutnával první kostičku v tmavém sále filharmonie (samozřejmě předtím, než přišli hudebníci), nebyl bych překvapen značně prašnou chutí, která sice nepřekročila mez hrubosti písečné, ale překonává vše od Valrhony, na co si vzpomenu. Vůně "pralesní", sladce kořenitá, slibná, skutečně připomíná fíky. Chuť se projevuje v krocích. Nejprve nadšení až pošetilé, protože není jasné, co je jeho důvodem. Pak šok z nečekané prašnosti. Potom lehká hořkost, kávový prach, neznatelná sladkost datlí a slabá hořkost grapefruitů. 


Nejlepší z hrubších čokolád, nebo: nejslabší konzistence mezi skvělými čokoládami.