neděle 5. února 2012

François Pralus: Madagascar

Na tuto čokoládu jsem velmi dlouho čekal, a když jsem ji ochutnal poprvé (v létě 2009), stala se jednou z mých stálic. Vracím se k ní, když můžu, a vím, že mě nikdy nezklame. Naopak: pokaždé mě překvapí některou stránkou svého složitého charakteru, na kterou jsem už zapomněl. Proto jsem ji zařadil do svého hypotetického kánonu Deseti velkých čokolád.


FRANÇOIS PRALUS
MADAGASCAR
Criollo
Les Tropiques du Chocolat

75 %

"François Pralus, dobrodruh čokolády... Má vlastní plantáž na ostrově Nosy Be. Osobně vybírá nejlepší kakao světa, od Sao Tomé přes Brazílii až po Venezuelu, a přetváří je ve své manufaktuře v Roanne v čokoládu, která vám přináší větší a větší radost. Madagascar: Svěží, lehce mentolová a ovocitá vůně, jemná, nakyslá chuť."

2009: Na první pohled nenápadná středně hnědá tabulka s průměrně dokonalým lomem odkryje svou výjimečnost až při přivonění: její vůně evokuje prostor, svěží vzduch, slunce, ovoce zahalené mlhou, a chuť tuto jemnou vůni rozvíjí a potvrzuje. Kostička nezaplňuje ústa hutnou hmotou, i při ochutnávání přetrvává silný hmatový vjem vzdušnosti a prostoru a dokonce i trocha prachu, ale rozhodně ne tolik, jak tomu bývalo u Valrhony. Pomalu se uvolňují jednotlivé citrusové chuti: pomeranč, citron, grapefruit, kandovaný citron. Jedna chuť přechází v druhou, příjemné nakyslé jádro se nemění a jen aspekty, dost málo znatelné, proměňují mé vnímání onoho neměnného citrusového základu. 75% obsah kakaa se neprojevuje vysokou hořkostí, naopak, hořkost je nejslabší z vjemů, které Pralusova madagascarská čokoláda provokuje. Mentol nevylučuji, slabě se ozývá v jednom z citrusových podtónů. Vyváženost, celistvost, neutralita a svěžest této tabulky je obdivuhodná.

Později: Je trochu jiná, než si pamatuji, a nevím, jestli je to tím, že získala certifikát "Agriculture Biologique". Barva je světlejší, vůně velmi vzdušná, lehká, čokoládová a zjemněná vychlazenou smetanou a připomíná slunce pronikající mezi stromy ledovým ranním vzduchem. Tuhá hmota se těžko rozpouští a nejprve se zdráhá uvolnit chuť - pak ale chuť zůstává stále stejná: poněkud ostrá, bylinková a zeleninová, kyselá po espressu, ztemněná tónem pražených mandlí a arašídů, lehce prašná, prosluněná, energizující.

pátek 3. února 2012

Michel Cluizel: Papouasie, Maralumi

(c) www.caje-kava.sk

MICHEL CLUIZEL
PAPOUASIE (PAPUA-NOVÁ GUINEA)
1er Cru de Plantation
Plantáž "Maralumi"

64 % (obsahuje pravou vanilku)

"Z ostrova Papuy-Nové Guiney se vyváží málo kakaa. U východního pobřeží produkuje překrásná plantáž Maralumi ušlechtilé kakao, které mě dokonale svedlo. Čokoláda z tohoto kakaa je lahodná, s lehkými náznaky pražení a kořenité chuti, se svěžími tóny zelených banánů a rybízu a půvabným aroma kubánského doutníku během doznívání. Váš Michel Cluizel."

Jedna z mých oblíbených čokolád, zajímavá, vyvážená, rafinovaná, skvělá. Voní přesně tak, jak chutná. Nevystupuje z ní žádná dominantní složka, není ani náznakem "cukrová", hořkost se projevuje spíše jako nepřítomnost sladkosti než pravá hořkost, a ovocná svěžest je skutečně ovocná a ne jen kyselá. Višně, broskve, voda, vzduch. Žádné oříšky, žádné mléko; na konci, nějakou dobu po rozplynutí vzdálená chuť něčeho svíravého, kávy nebo tabáku, jako vyvážení.

středa 1. února 2012

Idilio Origins: Selección Amiari Merideña

(c) www.vanderdonkchocolates.nl

IDILIO ORIGINS
SELECCIÓN AMIARI MERIDEÑA
Zulia
Venezuela

72 %, 48 hodin konšování

"K výrobě této čokolády vybíráme jen to nejlepší kakao od malých pěstitelů, kteří striktně dbají na kvalitu. Kakao pochází ze slavného venezuelského regionu Sur del Lago severně od univerzitního města Merida. Aby se v čokoládě mohlo uplatnit typické aroma tohoto kakaa, používáme ve Švýcarsku tradiční konšovací stroj. Zpráva o degustaci: vyvážené tóny kávy a švestek, pomerančové květy, skořice a rozinky podporují doznívání."

Značky Idilio si velmi vážím, a kdyby se uvažovalo o vyslání další sondy Voyager za hranice sluneční soustavy a součástí výbavy mělo být i několik tabulek nejlepší čokolády světa, zasazoval bych se, aby se vedle pečlivě vybraných reprezentantů firem Amedei, Domori, Michel Cluizel, Pralus a Valrhona staly velvyslanci lidského umu a pozemského bohatství aspoň dva vzorky Idilia, a sice Porcelana a Cata Ocumare. Předmět dnešní degustace naneštěstí nemohu tak docela pochválit. Ne že by byl špatný, Idilio není firma, která by produkovala špatnou čokoládu, ale ve srovnání s ostatními čtyřmi tabulkami této značky Amiari zaostává. Nepochybně jde o kvalitní, dobře připravenou čokoládu. Byla konšována 48 hodin, tzn. méně, než je standardní, ale déle než je zvykem ve velkoprodukci, a každému, kdo ji ochutná, bude jasné, že doba konšování byla přizpůsobena charakteru kakaa: švýcarské čokolády totiž většinou bývají velmi jemné, až příliš líbezné, a zkrácení klasické 72hodinové doby, kterou čokoládová hmota tráví v conche, dá výsledné čokoládě ostřejší, drsnější ráz. Konzument pak nemá pocit přehnané sladkosti, nepřesytí se tak rychle, zachová si čistší ústa, podobně jako u silného espressa bez mléka. Pro experiment s kratší dobou konšování je vhodné kakao, které samo o sobě působí ostře a drsně, a jelikož Idilio má takové kakao k dispozici, rozhodli se jeho lidé pro efekt "synergie" a spojili vlastnosti určité sorty kakaa s vlastnostmi kakaa konšovaného kratší dobu.

Výsledkem kombinace popsaných dvou faktorů (opakuji: kakao s drsnější chutí a 48 hodin tření proti standardním 72) je čokoláda, která příznačně připomíná hořkou kávu. To je dominantní čichový i chuťový vjem. Najdeme tu v podstatě všechny vůně a chutě z "neovocných" kategorií. Připomíná se zetlelé dřevo, pralesní šero, pepř, kakaový prach. Co prozrazuje vůně, to nám vzápětí připomene chuť. Rozdíl spočívá v míře sladkosti - vůně mylně dává naději na jistou sladkost a jemnost, chuť tuto naději zklame. Nebo bychom mohli naopak říci, že vůně vyvolává obavy, které chuť později rozptýlí. Záleží na vkusu - milovníci hořkých čokolád by měli být spokojeni. Mně vyhovují čokolády svěží, ovocné, vyvážené, očekávám od nich něco jiného než chuť čistého kakaa, a proto upřednostňuji Cata Ocumare před Amiari, a je-li na krabičce kteréhokoli chocolatiera napsáno "Chuao", těší mě to vždy víc než nápis "Porcelana".

Abychom ale neskončili v bahně subjektivismu a nicneříkajícího alibismu, musím dodat, že jednu vlastnost Amiari považuji za důvod, proč je třeba tuto čokoládu objektivně zařadit pod ostatní uvedené. Je to prázdnota, jakési hluché místo, které se ohlašuje už v prvních sekundách degustace a vydrží až do fáze doznívání, ať je kakaová a kávová hořkost jakkoli silná a zdánlivě všemocná. Této čokoládě něco chybí, ústa jsou sice omráčena hořkostí, ale nejsou uspokojena, zaplněna chutí. Škoda, že ono prázdné místo nezaujmou slibované švestky, pomerančové květy, skořice a rozinky... Takto rozpačitě se rozplývá má prázdninová a adventní zásoba, zbývají mi poslední tři kostičky z čokolád, které jsem v létě přivezl ze Švýcarska a na podzim z Vídně, a tyto tři kostičky pocházejí zrovna z jediné tabulky, která mě zklamala.