(c) chocolopolis.blogspot.com
DOMORI
PUERTOFINO
Cacao Criollo Ocumare 67
Venezuela
70 %
"Karamel, tabák, ořechy, papaya, lesní podrost, houby, datle."
Lehká, vzdušná kakaová vůně a po ní nečekaný vjem, tvrdý úder hořkosti. Možná jsem příliš zvyklý na Valrhonu a Michela Cluizela, kteří vyrábějí čokoládu v rozmezí kolem 65 %, ale to je přece malý rozdíl a předchozí čokolády Domori nebyly tak extrémně hořké - byly zvláštní, někdy kyselé, ale hořkostí nevynikaly. Není to nepříjemná hořkost, dovedu si dokonce představit, že člověk přesycený "ovocnými" čokoládami (jichž jsem před první degustací Puertofina zažil hodně) s radostí uvítá tuto osvěžující změnu, protože hořkost Puertofina je zajímavá a jakoby čistá, narozdíl od Rauschových hrůz, které jsou jen tupě hořké a nic víc.
Cítím tu něco jako pekanové ořechy nebo staré ořechy vůbec, sušené houby, ke konci samozřejmě šťovík, a dokonalá (!) smetanová konzistence mi připomíná velmi sladké jahody se šlehačkou beze stopy kyselosti.
Uplynula jistá doba, Domori změnil obaly a gramáže, přišla a zase odezněla finanční krize, staly se i jiné věci, např. Galeria czekolady na krakovském Kazimierzi, kam jsem byl zvyklý chodit cestou ze školy domů, musela zavřít.
Nové Puertofino na mě zapůsobilo jinak: jemně, odtažitě, měl jsem potíže poznat, co v něm vlastně cítím. Domoriovská malinová chuť tu byla, jahody se šlehačkou také, ale mimořádná hořkost ne. Trocha žampionů, vše v harmonické jednotě. Vůně mi připomněla bylinkovou zahradu.
Co se nezměnilo: dvojice Puertomar a Puertofino představují vrchol snah a úspěchů značky Domori. Kontrastují spolu, ale svým neobyčejným bohatstvím chutí, byť někdy nepříliš sourodých, patří k sobě. Malé krabičky těchto čokolád (jako i dalších ze "zlaté" linie Cacao Cult) jsou určeny k pomalé a uvědomělé degustaci a neznám jinou čokoládu, která by se nám za vynaložený čas a úsilí odměnila štědřeji.
