(c) všechny obrázky u tohoto příspěvku - creativeroots.org
MAROU
FAISEURS DE CHOCOLAT
Mluví-li se o kvalitní čokoládě, vypadá to, jako by bylo nutné neustále uvádět táž jména, tytéž značky. Jako by dobří výrobci tvořili malý exkluzivní kroužek, do kterého těžko pronikne někdo nový. Známé firmy jako Valrhona, Michel Cluizel, Bonnat a François Pralus existují desítky let, mladší výrobci Domori a Coppeneur se etablovali na trhu také už před hodnou dobou. Tu a tam se objeví značka, která se pyšní vzácným kakaem, precizním zpracováním, certifikátem Fair Trade apod., ale ne vždy jde ruku v ruce s očekáváním i kvalita. Pro mě osobně je objev skvělé čokolády neznámé značky opravdovou událostí. Největší takovou událostí v posledních letech jsou dvě čokolády MAROU, které jsem ochutnal letos v zimě: žlutá 72procentní a červená 76procentní.
"Žlutá" i "červená" tabulka tvoří součást kolekce pěti čokolád (jak vidíte na obrázku), každá má jiný obsah kakaové hmoty a je vyrobena z kakaa různé provenience. Čtyři tabulky obsahují kakao s certifikovaným původem. Na půvabných obalech ze vzorovaného zlatavého papíru stojí mj.:
"Vyrábíme své čokolády v Saigonu a používáme výhradně vietnamské suroviny nejvyšší kvality."
Surovinami se podle složení myslí jen kakaová hmota, kakaové máslo a třtinový cukr, v čokoládě nenajdete emulgátory ani vanilku, a co může být podstatné pro alergiky a zajímavé pro puristy: neobsahuje žádné stopy soji, oříšků, lepku a mléčných produktů.
Nyní k jednotlivým tabulkám:
72 %
"Vyvážená tmavá čokoláda z kakaa sklizeného na farmách v horní části provincie Dong Nai vás okouzlí nádechem ostrosti."
To je asi pravda, aspoň mě okouzlila už při první kostičce. A propos kostičky: vlastně žádné nejsou, tabulka má podobně "šikmý" vzorek jako její krásný starosvětský obal. Pod tuhým zlatavým papírem se skrývá další papír místo staniolu, zapečetěný štítkem s písmenem "M", a v něm 100gramová tabulka, což je dnes u čokolád single origin už vzácnost. Proto Marou také nestojí zrovna málo, kolem 9 euro - ale když si to přepočítáte na 50 g (váha typická pro Amedei) nebo 70 g (Valrhona a teď i Michel Cluizel), ukáže se, že jde o touž cenovou kategorii.
Nejsilnějším dojmem na mě zapůsobila kombinace sametové konzistence s wagnerovskou plností chuti. 72% Marou úplně postrádá ovocné tóny, které já obvykle vyhledávám. Ale když se mi podaří najít čokoládu, která není ovocná, a přesto mi chutná, jsem nadšen. Toto je jeden z těch případů. Čokoláda se okamžitě začne rozplývat v ústech a zaplňovat každé místečko silnou chutí espressa a dobrých, pražených, neloupaných italských mandlí. Je to temná čokoláda, nepříliš hořká, ale rozhodně intenzivní. Noční, kamenná, městská. Palermo po západu slunce. Barokní kolonáda vydechující suché italské horko do temnící se piazzy. Kdyby ta čokoláda nebyla dobře udělaná, kdyby se výrobce spoléhal jen na kvalitní surovinu a nepřidal správnou techniku, určitě by to nebyl takový zážitek. Sametová konzistence, hladivá rozplývavost činí silnou chuť čokolády jaksi snesitelnější, přívětivější. Díky této konzistenci mám pocit, že čokoláda chutná "příjemně", a dojem hořkosti se mírní. 72 je problematické číslo. Není vysoké, ale přitom u některých tabulek může znamenat nesnesitelnou hořkost (většinou jde o levné čokolády z diskontů). Ne tak zde - Marou trefil správné procento obsahu kakaa vzhledem k jeho kávové a mandlové chuti. Kdyby bylo kakaa víc, hořkost by začala dominovat a čokoláda by přišla o svou dokonalou vyváženost.
76 %
"Silně ovocná čokoláda z kakaa trinitario, z rodinných farem v provincii Ba Ria."
Zatím neznám světle modrou, zelenou a tmavě modrou tabulku, pro srovnání se žlutou, která mě nadchla (už jsem měl dvě), jsem namátkou vybral červenou, protože slibuje ovocitou příchuť, a hle, kontrast, v který jsem doufal, se skutečně projevil. Jako žluté tabulce dominuje nepřítomnost ovocné chuti, červenou svěžest ovoce zcela ovládá. Cítím velmi ostrou, sladkokyselou a spíše kyselosladkou chuť pomerančů, mandarinek a limetek a do ní se mísí nějaký jiný druh ovoce mimo rodinu citrusů, snad broskve, k tomu nádech smetany, trocha mandlí, které známe ze žluté čokolády. Zajímavé je, že vůně tuto směsici neprozrazuje, spíše se v ní ozývají nějaké bílé květy oblíbené v parfumerii - jasmín? lilie? gardenie? To není moje parketa, takže se spokojím jen s obecným konstatováním "květinová vůně" a pro sebe si myslím "jasmín", protože si ho tak představuji... Čokoládová hmota drží víc pohromadě, osvěžuje ji i jistá prašnost, jakou známe např. od Valrhony, takže výsledný dojem není tak sametově něžný jako u 72% sesterské čokolády. Rozhodně kvalitní čokoláda, byť ne moje oblíbená mezi ovocnými exempláři z kakaa trinitario. A silná motivace prozkoumat zbývající tři tabulky.
Žádné komentáře:
Okomentovat