Michel Cluizel: São Tomé, Vila Gracinda podruhé

Nová Vila Gracinda, naneštěstí jen sedmdesátigramová, chutná stejně jako v době, kdy jsem poznal její štědřejší předchůdkyni. Neznatelná vůně, převaha hmatového vjemu nad chuťovým, nádech lékořice přítomný po celou dobu ochutnávání, to vše je stále pravda.

Dodal bych, že konzistence se překvapivě podobá Domoriho čokoládám - a hle, Michel Cluizel také nepoužívá lecithin, zrovna jako Domori. Po vložení kostičky do úst se nejdříve ozve silná sladkost (rozhodně ne laciná sladkost cukru, spíše lahodná sladkost, jakou známe z horké čokolády nebo šestiputnového tokajského), pak hmota náhle ztěžkne a stává se pikantnější a kyselejší. V okamžiku rozplynutí je kyselost nejsilnější, připomíná čerstvý zázvor. Tato agresivita je jen chvilková a vzápětí se promění v hřejivost a lehký tlak na měkké patro a takto přetrvává.

Nejzajímavější je fáze mezi pocitem sladkosti dezertního vína na začátku a útokem zázvoru na konci: lékořice, bazalka, temná lesní vlhkost, krémový plísňový sýr.